V této obrazové reportáži bych chtěl přiblížit, jak vznikaly tyto bohatě zdobené granulované náušnice, které jsou replikou náušnic nalezeených u Uherského Hradiště a pocházejí přibližně z 9. století našeho letopočtu. Z doby, kdy velkomoravské knížectví bylo na vrcholu své slávy.

Při výrobě těchto náušnic bylo použito zajímavé starověké techniky granulace. Jedná se v podstatě o výzdobnou techniku, kdy se na povrch předmětu natavují malé kuličky (granule), které vytvářejí ozdobné ornamenty. Jelikož si tato technika zasluhuje širšího pojednání, chtěl bych se jí více věnovat na jiném místě tohoto webu.

Zde bych chtěl přiblížit jen zevrubnou technologii výroby těchto náušnic.

Cesta do brněnského muzea, studium přes sklo vitríny, nákresy a fotografie pořízená potajmu...

Na začátku je příprava materiálu. Jelikož granulace vyžaduje speciální slitinu,(hodně vysoký obsah ryzího kovu), je zapotřebí si před samotnou výrobou spočítat, navážit a roztavit patřičné množství slitiny, základ budoucích náušnic.

Po důkladném protavení získám slitek, který má vysoký obsah ryzího stříbra s nepatrným množstvím přísad měděných solí.

Po vychladnutí a očištění přichází na řadu mechanická příprava materiálu.
Na základ náušnic bude zapotřebí plech. Tento se válcuje pomocí ruční válcovací stolice zvané valcna. Přiblížováním otáčených válců si materiál připravím na optimální tloušťku.

Po vyválcování získám předpřipravený plech a drát, základ budoucích náušnic.

Dalším základním prvkem je drát. Tento se připraví kombinací válcování a posléze protažením přes ocelové průvlaky

Po prvotní přípravě materiálu se můžu pustit do práce.
Dominantní částí náušnic jsou ručně vyrobené řetízky.
Jejich výrobu začnu tím, že si na vřeténko navinu veliké množství oček z tenkého drátu.Předběžný propočet byl cca 800 oček.
Tyto se po navinutí musí rozstřihnout a vzápětí srovnat tak, aby konce očky spolu lícovaly.

Tyto srovnané očka se seřadí na pájecí desku, do místa každého budoucího spoje přidám malinký kousek stříbrné pájky a tato se pak plamenem zapájí.

Takto vzniklé kroužky potom pomocí kulatých kleští roztáhnu do tvaru oválu a tento potom v polovině ohnu.Vznikne mi jedno očko, do kterého potom svěsím a ohnu další očko, do kterého zas další….a tak dále, až mi vznikne dostatečně dlouhý řetízek.

Tento postup pak opakuji tak dlouho, dokud nevyrobím dostatečné množství řetízku. V tomto případě to byly dva metry řetízku.
Hotový řetízek je potom zapotřebí očistit od oxidů, které vznikly při pájení. To se provádí teplým kyselým mořidlem.

Nyní se začnu věnovat výrobě samotného těla náušnic.
Obvod je tvořen filigránovým kuličkovým drátem. Jelikož jsem nikde v dobových pramenech nenašel postup, jak se tento vyráběl, našel jsem si techniku postupného vybrušování jednotlivých zrnek.

Hotový ozrněný drát.

Tento drát si poté pomocí kresby nastříhám a natvaruji podle budoucího tvaru a položím na stříbrný plech. Na místo, kde se drát dotýká plechu nanesu tavicí tragant, který drát fixuje a posléze při pájení slouží jako katalyzátor tavení.

Na následující fotografii je vidět detail zrněného obvodového drátu.

Hlavním zdobným prvkem na těle náušnice jsou stříbrné kuličky, vytvářející ornamenty.
Tyto se vyrábí z malých kroužků, které se navinou z tenkého stříbrného drátu, stejného složení jako podkladový plech.

Kroužky se pak rozříznou.

Srovnají na pájecím dřevěném uhlu, a pak se tenkým plamenem zahřejí na teplotu tavení. Díky kapilaritě tekutin má tavený materiál snahu zmenšit svůj povrch, a tak vytvoří kuličku.

Jelikož kuliček bude zapotřebí hodně, je to příležitost pořádně si tuto techniku procvičit

A nakonec malá část hotových granulí.

Z jednotlivých granulí poté sázím ornament náušnice. Budoucí místo před nanesením kuličky musím potřít tavidlem, které zajistí pozdější přitavení kuličky k povrchu

Tady je zhruba nachystaná náušnice před pájením.

Nachystanou náušnici nechám pořádně proschnout.
Nyní přichází jeden ze zlatých hřebů výroby, a to pájení.
Pájí se košatým plamenem na dřevěném uhlu, poněvadž pěkně rozvádí teplo, a je nanejvýš důležité, aby se plech dostatečně prohřál na teplotu, blížící se k bodu tavení stříbra. Jen tehdy je možné docílit přitavení granulí k podkladu.

Zpočátku zahřívám opatrně, aby plamen nerozházel ornament z granulí.Poté co se objeví patřičná barva, můžu zahřívat intenzivněji.

A nechám plameny doznít...

Nejtěžší na předcházející operaci je odhad, kdy dochází k protavení. Poněvadž se teplota kovu blíží jeho bodu tavení je to otázka několika momentů,kdy dochází ke slinutí,o malou chvilku později dochází k destrukci materiálu roztavením. To vyžaduje spoustu cviku a praxe a případný nezdar nesmí odradit, začít zase od začátku...

Po natavení granulí následuje pevnostní zkouška, kdy se měděným kartáčem vší silou kartáčuje povrch, aby odpadly granule, které se nepřitavily. V této fázi se teprve zjistí, jak se granulace povedla.Nezřídka se poroučí pryč celý ornament, a musí se začít znova.
Když se po okartáčování zjistím, jak jsem byl úspěšný, následuje vyříznutí těla z plechu. Po oříznutí a opilování hran získám dvě bohatě zdobená těla náušnic.

Nyní zbývá dozdobit jednotlivé konce těla ozdobami z kuliček, které se vyrobí ze stejného materiálu jako tělo. Tyto ozdoby potom připájím pájkou.

K tělu jsou řetízky připevněny pomocí oček, která jsou připájeny k tělu náušnice.
Nejdříve si malým vrtáčkem lehce předvrtám dírky.

Do kterých se pak nasunou kousky drátu, který potom připájím pájkou k tělu.

Takže nakonec po zapájení získám takového "ježečka".

Který po naohýbání drátu vytvoří potřebná očka jako závěsy řetízků.

Teď chybí jen vyrobit mechanismus zapínání a dodat háček. Oproti originálu, kde háček byl napevno připojen k tělu, vyrábím malý mechanismus, který umožňuje náušnici kdykoli bezbolestně sundat.

Tím bych měl skončenu práci na tělech náušnic a přichází na řadu dokončení části s řetízky.
Na konci řetízků jsou připevněny ověsky. Tyto jsou tvarovány z drátu, doplněného granulkami, menšími, než ty, které jsou užity na tělu.

Na podklad ze stříbrného plechu se přichytí tragantem stejně jako v předchozím kroku a následně se pájí.

Napájené ověsky oříznu a připevním na konce řetízků, a tyto připevním do oček na těle náušnice.A když připevním poslední řetízek, jednotlivá očka zapájím, tak aby se nemohla samovolně otevřít

Tak, a přichází ta dlouho očekávaná chvíle, kdy náušnice spatří světlo světa.

Poslední kontrola , a protože se dílo docela dařilo, dopadlo to ve finále takto:

Na závěr nenápadná fotografie pracoviště, na kterém tyto náušnice vznikly. Jen pro zajímavost, celé divadlo se odehrálo převážně na ploše 15x15 cm.